zdraví

8. dubna 2009 v 22:19 |  vegetariánství
Zdraví
Pojídání hovězího či jakéhokoliv jiného masa, pohnutka k porážení zvířat, škodí lidskému zdraví. Pokud člověk, který má mnohem delší tračník tlustého střeva než masožravá zvířata, jí maso -

1. Ve střevní mikroflóře tlustého střeva jsou kvasné bakterie nahrazeny hnilobnými a zdraví škodlivé jedy se vstřebávají do krevního oběhu se zhoubnými následky.
2. Zastaví se přirozená syntéza vitamínu B12, což vede k chudokrevnosti.
3. Jedovaté látky ze zvířecího masa zbavují metabolismus uhlovodíků a mohou způsobit cukrovku.
4. Nevýživné složky dráždí zažívací ústrojí, a tak způsobují rakovinu.
5. Organismus musí odstraňovat nežádoucí sloučeniny z krve a takto vynaložená energie chybí jiným tělesným funkcím, včetně myšlení. Jedy, ať sebemírnější, postihují všechny smysly a pokud jsou vylučovací orgány přetížené a nedokáží jich tělo zbavit, setrvávají v něm velmi dlouho.
6. Přenášejí se cizopasníci. Všichni masožraví živočichové včetně ptáků hostí typické druhy parazitů, kteří často způsobují jejich smrt. O některých z nich je známo, že se přizpůsobují lidským žaludkům.
7. Konzumace masa obvykle vede k nadměrnému množství proteinů v organismu. Minimální denní množství proteinů, které odborníci na výživu odhadují na 10 až 90 gramů, lze snadno získat z potravin rostlinného původu a mléčných výrobků. Protein je ve značném množství přítomný v mléce, sýru, jogurtu, celozrnné pšenici, kukuřici, mnoha druzích ořechů, luskovin a zeleniny. Nadbytek proteinů, zvláště těch, které jsou výsledkem konzumace masa, má na svědomí onemocnění jater, vysoký krevní tlak a kornatění tepen.
Zelenina, ovoce, obiloviny a mléčné výrobky jsou z hlediska správné výživy dokonale vyvážené. Pokud se k nám však dostanou prostřednictvím masa, jsou zdraví nebezpečné. Mezi škodlivé látky v mase patří:
- jedovaté zplodiny z krve, bakterie, hnis, očkovací látky a léčiva
- jedovaté látky vylučované pod vlivem strachu při porážce
- bakterie hnilobného rozkladu, který začíná ihned po smrti zvířete. Vaření je všechny nezničí, protože maso je výborný tepelný izolant, a ty, které byly zabity, po sobě zanechávají své jedovaté zbytky.
Zvířata chovaná pro maso trpí množstvím chorob a cizopasníků, což je důsledkem jejich nepřirozeného způsobu života a zneužívání. Za příklad mohou posloužit násilné krmení, které způsobuje degenerativní ztučnění orgánů, poruchy vnitřní sekrece (následek nemocí souvisejících s kastrací a infekcemi při potratu), onemocnění nohou a ústní dutiny, horečky, katary, rakovinové nádory, tuberkulóza, mastitida, jaterní motolice způsobující ucpávání cév jedovatými zplodinami, očkovací látky v krvi a tkáních atd. Drůbež je často přesycena rakovinotvornými estrogeny (pohlavní hormony). Zvířecí tuky obsahují cholesterol, který je dnes považován za příčinu koronárních nemocí srdce. Mnoho studií věnovaných výzkumu rakoviny odhalilo, že oblasti s nejvyšší spotřebou masa obvykle vykazují i nejvyší míru výskytu rakoviny, zatímco ve spíše vegetariánských oblastech je tato míra mnohem nižší. V nedávné době se objevila hrozba takzvané "nemoci šílených krav", odborně zvaná Creutzfeldt-Jakobova nemoc. Odborníci si nejsou jisti jejím původem ani tím, co od ní můžeme očekávat. Jedna věc se však zdá být jistá: je mnohem nebezpečnější než AIDS a sedíme na časované bombě. Riziko nakažení je nejvyšší u mozkových nervových tkání, poté u masa svalů a krve. Pravděpodobnost úmrtí u osob, které pravidelně jedí telecí maso a jiné produkty z hovězího masa, je třináctkrát vyšší než u ostatních. [2] T. H. Huxley ve své knize "Místo člověka v přírodě" [3] předkládá některé biologické a anatomické důkazy toho, že člověk není masožravec:
1. Střeva masožravců jsou velmi krátká, aby umožnila rychlé vyloučení hnilobných bakterií. Býložravci, včetně člověka, však mají střeva velmi dlouhá, aby kvasné bakterie mohly řádně natrávit rostlinnou stravu.
2. Masožravci mají dlouhé zuby a v mnoha případech zatažitelné drápy k zabíjení a přidržování kořisti, zatímco býložravci mají zuby a drápy zahnuté a někteří z nich navíc rohy sloužící k obraně.
3. Čelisti masožravců se mohou otvírat a pohybovat pouze svisle, zatímco u býložravců i do stran (při přežvykování).
4. Masožravci se nepotí, ale regulují tělesnou teplotu vyplazeným jazykem a rychlým dýcháním. Býložravcům k tomu naopak slouží potní žlázy, jimiž také z těla vylučují různé zplodiny.
5. Sliny masožravců neobsahují ptylin (jako je tomu u býložravců). Proto nemohou natrávit škroby.
6. Masožravci vylučují ve srovnání s býložravci desetkrát více kyseliny chlorovodíkové, která dokáže rozložit kosti v potravě.
7. Masožravci vodu chlemtají, ale býložravci ji sají.
8. Masožravci disponují pevným počtem zubů se zvláště výraznými špičáky, zatímco býložravci mají špičáky krátké, neuzpůsobené k trhání masa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 ajvy ajvy | Web | 8. dubna 2009 v 22:23 | Reagovat

Ahojky, máš moc hezkej blog, super články i krásnej design..fakt dobrý. Mrkni se ke mně, hraje se o super ceny! díky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama